Tajemný...

Chtěla jsem mu vymyslet jméno. Začala jsem jménem Jupiter, Jup. A napsal: Jup, to je lež! Tak jsem zůstala u Téčka, protože oslovovat ho Tajemný, mi leze na nervy. Každopádně mi dal takový zvláštní (hmotný) dárek na rozloučenoj, protože odjíždíme z místa, kde jsem ho potkala. Bude se mi po něm strašně stýskat, protože jsem ho měla fakt ráda a za ten týden se stal mým kamarádem, Téčko malej. Jestli vás zajímá, co je to za dàrwk a jak je možné, že je hmotný, odpovím vám takto:

Téčko mi ho nedal přïmo, ale navedl mě ke stromu, kde jsem ho našla a tím ksem si splnila jeden ze svýxh dávných snů... Díky, Tajemný, opravdu Tě mám moc ráda. 

Nevím, co po mě chtěl za pomoc, ale mám mírné výčitky, že jsem mu ji neposkytla. Nicméně není naštvaný a třeba ho ještě někdy uvidím. :)