Půlnoční povídka!
Publikováno 05.04.2015 v 00:00 v kategorii Mé příběhy, přečteno: 132x
Na hodinách, které byly na hřbitově, právě odbila dvanáctá hodina. Půlnoc... Náhrobíní kameny stály dál tiše a nehnutě, sovy dál houkaly svou tichou píseň a hřbitov byl jako vždy.
Železná vrata zavrzala a úplněk ozářil postavu v černém hábitu, která se pomalým opatrným krokem blížila k hrobům. Sovy stichly a vítr se utišil. I krysy zalezly do svých děr a pavouci se ztrarily ve skulinách mezi kameny. Postava se najdnou zastavila. Měsíc znovu zašel za mraky a tvor, který se skrýval za černým hábitem, neviděl ani na krok. Potom vydal jakýsi syčivý zvuk a všechny sovy naráz zamávaly křídly, usedly tvorovi na remenech a hlavě a pomocí syčení a houkání ho navigovaly.
Z pod kamene se vynořila víla v černých šatech, tmavými křídly a očima bez jakéhokoli bělma či duhovky - její oči byly temě černé, stejně jako její duše. Byla nízká asi patnáct centimetrů, ale stejně si vykračovala jako velká, silná a obávaná panovnice
Všechna zvířata vylezla z úkrytu a se skloněnou hlavou si sedla před tvora v hábitu a vílu. Tvor jakjakojakjakoujakjakojakjakousi cizí řečí a ona ho vždy jen obratně a rychle odbyla, jako když hraje tenis. Tvor se užuž nadexhoval, aby něco namítl, ale víla ho zvednutým prstem zastavila. Tvor si sedl na nejbližší náhrobek a sundal si kapuci, která skrývala tvář plnou jizev a odřenin.
"Šel jsem z New Yorku, byl jsem ve všech velkých městech, na které si vzpomeneš, ty hlupačko! A když tě najdu, řekneš mi, že mě vůbec nepotřebuješ?! Ale to se mýlíš, vílo! Dal jsem se na cestu zla, to ano. Ale mě neublíží, když se o tobě dozví svět..." Muž se obráril a víla na něj marně volala, aby si to rozmyslel a nikomu o jejich spolku neříkal.
Vzteky mávnula rukou směrem k muži a ten padl k zemi, mrtvý.
.................................................................................………………………………………......…..….........................………………............................
Vím, že jsem slíbila něco strašidelného, ale co mladší čtenáři? A poučwní zní: když se vydáš na cestu zla, není už cesty zět.
Parson, že to neni o půlnoci, nezdařilo se.
Em:-)
Komentáře
Celkem 3 komentáře
Melisa 06.04.2015 v 18:51 I tak je dost nepříjemný,si tohle číst v noci!! :D
Ema 07.04.2015 v 08:48 Nojo, no... Mel to byt horor, ale tech decek na infoblogu je trosku moc...
Fiara Von Plesná 30.04.2015 v 22:16 Píšeš vcelku zajímavě