Byly to necelé dva měsíce po rozvodu roičů. Já ani můj sourozenec jsme to nenesli nějak vážně. Nový byt byl zařízen a už byl dokonce obyvatelný, což je v případě jedné marky a dvou usmrkaných mimin skoro nemožné.
Dostala jsem svého prvního domácího mazíčka, kterého bych ani teď za nic nevyměnila a je t můj best feiend!:)Jednou jsme odjeli na chatu a děda mě vzal do místní restaurace, kde chlapec, který byl jen o pár let staeší než já, hrál na jeden hudební nástroj. Tehdy jsem se rozhodla, že na něj budu hrát taky a stalo se to mým životním snem(splnil se mi po cca pěti letech, ale z5 k povídání!).
Ještě téhž roku jsem šla do ZUŠky, kde jsem se chtěla na tento nástroj učit, ale zjistila jsem, že nejprve musím umět noty... Mezi učiteli tehdy seděla jedna paní, nazývejme ji E. E uměla hrát na můj vysněný nástroj a řekla, že mě na něj také naučí hrát. Kvůli notám mě ale musela učit strašné dva roky, hrát na housle, na což nevzpomínám v dobrém. Noty jsem se každopádně učila, tak co.A jednoho dne jsem jí řekla, že vidím duchy. Bylo mi asi sedm let a to, že mi uvěří, jsem nečekala ani ve snu.
A nejen že mi uvěřila, dokonce mi o tom začala nosit časopisy a knížky, vyprávět mi o duchách i auře, vílách a Bohu , nebo jak ho nazvat...;)A jednoho vánočního odpoledne, přesněji řečeno povánočního odpoledne, jsem dostala od babičky a dědy to, co jsem si přála už pět let, to o čem se mi zdaly sny a kvůli čemu jsem se nemhla ani pořádně soustředit na školu - můj vysněný nástroj!!!
A paní učitelka E měuž učí pár let na něj, ale taky o nadpřirozenu, nebo jak to nazvat. A všechno co vím, je od ní.
Otázka zní: byly to všechno náhody? To, že jsem šla do restaurace v den, kdy tam hrál ten kluk, že mezi učiteli zrovna byla paní E, ikdyž tam být vůbec nemusela? Já odpověď znám, ale vy, milí čtenáři, budete muset hádat. Ale jak říká paní E: Žádné setkání není náhoda..................
Komentáře
Celkem 0 komentářů